Xenofobní tramvaj a vlak

Včera jsem byl ve vlaku svědkem hovoru dvou postarších dam. Velmi se zlobily nad skutečností, že v nejmenované škole, přijali tři žáky černé pleti. Bylo zřejmé, že šlo o pohled zevnitř a tudíž bylo pro mne zajímavé sledovat celou tu škálu povzdechů. Jen namátkou vybírám:

a) jak mohou vzdělávat skupinu žáků, když ti noví nic česky neumí, b) jsou divní, protože se tak divně dívají, vždyť z těch očí kouká, že někoho zavraždí, c) ani chvilku neposedí, d) s rodiči není žádná řeč, e) nemají žádné kamarády, f) ředitelka se o to nestará.    A mohl bych pokračovat…

Směsice předsudků, pelmel záměn příčin a důsledků. V hovoru těchto dam ale prolínalo jediné, neochota začít přemýšlet jinak, hledat nové přístupy a neochota cokoli měnit. Ideální je mít pořád tu naší školičku hezky pro české Honzy… Tak jsem se trochu vložil do hovoru. A se zlou jsem se potázal.  Na stranu paní učitelek se přidalo další osazenstvo vlaku… Cesta domů proběhla v živé atmosféře diskuze nad tím, jak nám ti cizáci plundrují naší zem, jak globalizace ničí naše české peciválství  Toho pozitivního se vážně mnoho neozvalo. A tak když jsem vystupoval, nabyl jsem dojmu, že do příměstského vlaku asi nepatřím.

Druhý příklad na sebe nedal dlouho čekat, jen do dnešního dopoledne.  V tramvaji jsem naslouchal průvodci, který doprovázel anglicky mluvící skupinu.  Líčil jim, jak je strašné se v hotelu potkat se skupinou ruských turistů. Nikoli konkrétně s člověkem, ale s národem jako takovým. Jsou prý všichni nevzdělaní, hluční, zloději a…   Když jsem se mu pokusil říci, že Rusko má bohatou kulturu a mnohé úžasné kulturní památky, odvětil mi, že on je neviděl, a tudíž nic takového nejspíš neexistuje. Průvodce hovořil anglicky velmi dobře a byl si toho víc než dobře vědom a dával svou jazykovou převahu nad většinou těch obyčejných plebejců jasně na odiv.

A tak jsem zase vystupoval ven z dopravního prostředku s pocitem, že předsudky a první dojmy vytvářejí obraz cizinců jako čehosi nepřátelského naší úžasné české dokonalosti.  Žijeme ve svém uzavřeném světě předsudků, představ, pocitů a jakési pomatené víry.  Pranic nám není platný internet či globalizace, k čemu je otevřené okno do světa, když nosíme neprůhledné brýle plné zášti, malosti a zupáctví.  Nevidíme dál než jen na špičku nosu, a to ještě toho vlastního. Běda, jakmile má navíc ještě jinou barvu.

Něco jsem se přece jen naučil. Nemám poslouchat cizí hovory.

 

 

2 Comments

  1. brouk

    Ctu si ty reci. Vsechno, co, tady pisete je pravda. Rusove jsou roztahovacni, jini kradou, tak proc si to nerict rovnou. Maj porad nejakou vyhodu. Nic na tom nezmeni ucene kecy.

  2. admin

    Je to prostě tak, latentní představy naší společnosti jsou leckdy opravdu xenofobní, a nejinak je tomu i mezi učiteli.
    Jistá míra xenofobních názorů je samozřejmě také v naší škole. Jedinou cestou jak jim předcházet, je podporovat míru poznání mezi jednotlivými etniky a prostřednictvím chápání rozdílů mezi nimi, dojít jisté míře pochopení a politické korektnosti.
    K tomu, abychom i v naší škole byli schopni předcházet některým negativním jevům integrace, které příchod migrantu s sebou přináší, je velmi důležité, zajistit vnímání mnohých historických souvislostí i celkového směru a vývoje naší společnosti. Přestože vzdělávání v projektu Etický profil byl obsáhlé, detailněji jsme se na téma etnik podrobněji nepodívali. Součástí pokračování tohoto projektu tedy musí být i vzdělávání učitelů zvláště druhého stupně právě v těchto otázkách.
    Ne nepopodstatnou součástí ve vztahu k žákům jsou samozřejmě mezinárodní projekty, jako je Comenius či ACES CHildren like us.

Napsat komentář